Všetci túžime hrať srdcom, ale myseľ protestuje…
Ako som spomínal, aj ja sa neustále snažím posúvať v nazeraní na šport, športovcov a trénerov. Hľadám odpovede na mnohé otázky, ktoré od nich dostávam a nachádzam zaujímavé zdroje POZNANIA. Jedným z nich je aj môj učiteľ-Merlian, s ktorým často a dlho diskutujeme na rôzne témy o Živote, výchove mladých ľudí, športe a tréningu. Je zaujímavé, že sám si prešiel aj športovou kariérou a mal možnosť precítiť na vlastnej koži „život športovca“ a výchovu „tradičným- príkazovým“ trénerským prístupom…
V poslednej dobe sa naše debaty niesli v dvoch rovinách nazerania, na CESTU MYSLE a CESTU DUŠE-SRDCA. V dnešnej dobe, ktorá je poznačená heslom: „Víťaz berie všetko“, myseľ- ego, valcuje všetko a preto aj prístup všetkých od majiteľov klubov, cez trénerov a hráčov, je orientovaná len na víťazstvá, body a s tým spojený úspech, uznanie a peniaze. Čoraz viac sa tlačí na „víťazstvá za každú cenu“, ale s tým sa stupňuje aj tlak na trénerov, hráčov, stúpajú negatívne emócie, stres, strach o výsledok, kritika hráčov a pod…Na strane druhej, mnohí, hlavne v mládežníckych kategóriach sa snažia presadzovať CESTU SRDCA-DUŠE, ktorá na prvom mieste má radosť z pohybu, šťastie, spokojnosť aj za cenu výsledkov, či prehry. Aj vy stojíte na rázcestí a váhate, na ktorú stranu sa máte vybrať…Nižšie vám ponúkam odpoveď Merlaina, verím, že pre každého, to bude inšpiratívne čítanie. V prípade otázok, nás kontaktujte…
Ahoj Miro, odpovídám ti na tuto otázku: Je správna interpretácia: Žiť v Duši, hrať-Srdcom, znamená /pre väčšinu ľudí/, žiť akože nad vecou, zdanlivo lenivo, nič neriešiť, nebyť aktívny, ale len čakať na podnet zvonku???? Čo chce myseľ? Čo chce Duša-srdce?
Odopověď: Ne. Není to o lenosti ani o pohodlnosti, ale ba naopak pro někoho o velké práci. Žít duší-srdcem znamená dělat jen ty věci, které opravdu duše chce dělat a když je duše dělá, pak je dělá s radosti bez posuzování, rozdělování a konstatování. Prostě je dělá a užívá si to. Dám příklad: pokud hraješ fotbal pouze myslí, pak to bude fotbal plný nervozity, soupeření, napětí, škodolibosti, touze vyhrát za každou cenu, padnou i nadávky a ponižování atd. Však to znáš :-). Takový fotbal, hraje bohužel skoro každý kdo se fotbalu účastní i diváci. Ale když ho budeš hrát duší, půjde ti jen o samotnou hru a ne o výsledek. Duše se těší, že se může projevit v té hře a tak tu hru hraje s radostí s bližními. Duše nevidí soupeře, ale vidí spoluhráče, kteří ji umožňují si tu hru zahrát. Duše se tak projeví i v síle, v rychlosti, v šikovnosti ve zpracování a vedení míče a to proto, aby jen sebe projevila a nikoliv aby vyhrála, protože ona nesoutěží ona si to užívá a maká tak na sobě. Není lenivá a pohodlná, ba naopak je kreativní a projevuje se jak ve hře tak i ve spokojenosti, s vděčností že má soupeře, kterého spíše vnímá za pomocníka, který ji nastavuje ve hře ve fotbale takové situace, kde se může projevit a reagovat. Takhle je to se vším, nejen ve fotbale či všeobecně ve sportu. Toto platí i v zaměstnání, s kamarády u piva, na návštěvě u přátel, na úřadě když něco řešíš, v manželství, na dovolené atd. Do toho přidáš přítomný okamžik, který ti dodá mnoho sílí, tedy když hraji fotbal tak hraji fotbal a nic jiného neřeším, jinak bych svoji duševní energii tříštil na mnoho věci a tak by mi nezbyla síla na momentální fotbal. Takže žít duší, znamená KONEČNĚ ZAČÍT ŽÍT 🙂 a to v činnosti tak i v pokoji, v míru.
Mysl, rozum chce jen vyhrávat a soutěžit, chce aby bylo napětí a nekontrolované emoce. Rozum nebude nikdy spokojený s výsledkem, jen na chvíli se spokojí, ale pak to bude chtít změnit, nebo bude chtít víc než získal. Kdežto duše se chce jen projevovat čistě s radosti bez posuzování. Jenom se projevuje, protože ji to baví, hraje si s tím se vším, užívá si to a protože tak činí, přitahuje dle vesmírných zákonů stejnou energii. Když výsledky přijdou je to pro ni milé překvapení, ale opět se s tím nenechá strhnout a vše dělá dál jen z pouhého projevu sebe sama a s úsměvem na tváři 🙂 Cítíš tu svobodu? Tu jednoduchost ? A přesto je zde činnost, kreativita a radost s žití? Možná by jsi to mohl nechat přečíst i jiným, aby pochopili, že žít se dá mnohem lépe s pouhým projevem sebe sama nežli žít život plný soutěží, negativních emocí, stálého nenaplněného očekávání, strachu co bude se mnou, strachu zdali firma přežije, strachu zdali budu stále zdraví, strachu zdali nejsem blázen, strachu o své děti, strachu ze své vlády, strachu zdali přijde nějaký klient……..atd. atd. atd. Je toho velmi mnoho čeho se lidé bojí a to proto, protože se neřídí svým duchem, svojí duší :-). Lidé nebojte se a žijte :-). Stačí jenom žít, není to o tom jakým způsobem, kdy a jak žít, ale je to o tom jen jednoduše žít :-). Projevte se vždy tak, jak to vnitřně cítíte a neposuzujte to zdali je to vhodné, nebo je to trapné či neetické. Jednoduše se projevte jako radost, jako sám život, jako vítr kterému nevadí že má překážky, prostě si na ně zafouká a pak je obejde bez nějakých souzení 🙂
Miro a Merlain
